Píšu schválně autentická levice z toho důvodu, že novodobé snahy o inkarnaci levice do podoby zelených stran a jiných studentských, sluníčkářských, rádoby socialistických úderných oddílů, které navíc dští síru a jed na všechno a všechny kolem sebe, nelze ani omylem považovat za skutečně levicová hnutí.
Na evropské politické scéně se v posledních letech objevuje nový trend - a to sice populisticko-oligarchická hnutí typu ANO 2011. Ve Francii je to strana Emmanuela Macrona En Marche!, v Itálii pak strana Forza Italia Silvia Berlusconiho. Tyto strany/hnutí soustavně kradou myšlenky levicových stran - ovšem oficiálně se pasují na středo-pravicová hnutí. Opak je pravdou, tyto strany jsou ve skutečnosti středo-levicové, případně populistické. Stačí si přečíst jejich program, který je ve většině případů ryze sociálně-demokratický. V ostatních případech je naprosto flexibilní, aby si tam každý mohl najít něco, co se mu líbí.
Zásadním problémem současné autentické levice v ČR je tedy hnutí ANO.
ANO na základě svého flexibilního programu a charismatického lídra v podobě Andreje Babiše krade voliče kompletně všem stranám, ale zejména těm levicovým.
Co by tedy KSČM a ČSSD měli v současné situaci dělat?
Autentická levice u nás - v tomto případě KSČM - se stále ještě vyrovnává s jakobínsko-leninistickým dogmatismem doby minulé. Současní komunisté se jednoznačně musí odstřihnout od doby před rokem 89. Pakliže to neudělají - strana nepřežije. Rovněž by měla obměnit vedení za mladší a perspektivnější tváře. Lidi už nebaví se neustále koukat na naprosto necharismatického a nudně upovídaného Vojtěcha Filipa. Pro komunisty jistě udělal své, ale jeho doba už je dávno pryč. Naprosto zásadní pro KSČM bude volba nového předsedy. Předpokládám, že naneštěstí vyhraje opět Filip, což by byla katastrofa. Ideální by do čela KSČM byla Kateřina Konečná, Zdeněk Štefek, nebo Jiří Dolejš. Avšak předpokládaný případný nástupce Filipa má být Josef Skála - schopný rétor se špetkou vůdcovského charismatu. Problém je v tom, že ideově je stále v minulosti. Jinými slovy je pro dnešní dobu nepoužitelný. KSČM by také neškodila změna loga - třešně opravdu nejsou nejšťastnější volbou (samozřejmě, že srpem kříženým s kladivem by si nepolepšili).
Co se týče ČSSD - naprosto tragická byla volba Jana Hamáčka jako předsedy strany. Stejně jako Filip je naprosto necharismatickým lídrem. To, že je slušný a poměrně reprezentativní, je sice moc hezké, ale v současné době to rozhodně nestačí. Bývalý pučista Jiří Zimola, který je nyní místopředsedou, by byl jenom o trochu lepší volba. Naprostým ideálem by byl Jaroslav Foldyna. Mimochodem, charisma je věc, kterou má jednoznačně - jinak můj neoblíbený - předseda britských labouristů Jeremy Corbyn a výsledky Labouristické strany v britských parlamentních volbách jsou toho jasným důkazem. Nicméně hlavním bodem pro sociální demokraty by momentálně měl být návrat k realizaci skutečně levicové politiky. Domnívám se, že mnoho vedoucích členů soc. dem. ještě pořád spočívá v ideologické náruči Andreje Babiše. Dalším nemalým minusem soc. dem. je samozřejmě dluh - téměř nepředstavitelných 327 milionů korun.
A co by si levičácké strany měli přece jenom odnést z onoho jakobínsko-leninistického dogmatismu?
Hlavně umění táhnout za jeden provaz a disciplinární teror. To znamená, že když například Marta Semelová prohlásí něco tak nehorázného, jakože doznání Milady Horákové nebyla vynucená, je samozřejmě na místě ji ze strany bezpodmínečně a s velkou pompou vyloučit. A ne, opravdu nepokládám za dostatečné vysvětlení, že její nevyloučení je vlastně důkazem toho, že je KSČM skutečně strana, ve které nikdo není za svůj názor perzekvován.
A co ještě?
Schopnost absolutní sebekritiky.
Thamzing - slovo při kterém se liberálům ježí vlasy na hlavě. Jedná se o proces brutální sebekritiky, tehdy hanebně uplatňovaný na popud Mao Ce-tunga řadovými členy Čínské komunistické strany vůči jejím vyšším funkcionářům. S nadsázkou by dnes tento proces měla podstoupit kompletně celá levicová scéna.
Sečteno podtrženo: Chce-li KSČM zůstat parlamentní součástí české politiky, musí neodkladně obměnit své vedení a rovněž změnit celkovou image strany. Chce-li se ČSSD opět dostat do vedoucí pozice, musí se zcela jasně vrátit doleva. V rámci možností se ideově vymezit vůči hnutí ANO, nenechat Babiše slíznout všechnu smetanu a snažit se oslovit co nejširší veřejnost.